pondělí 22. května 2017

Frida No.4

Pokud dobře počítám, je tohle moje čtvrtá Frida od doby, kdy vznikla první v roce 2013. Pracuji na každé z nich zdlouhavě a okrajově, ale vždycky si šití náramně užívám. Tahle panenka má oproti předchozím jeden drdol na temeni a rudé květy nad čelem.






Souběžně s aktuální nabídkou kočiček, králíků a panenek rozvíjím svůj starší nápad textilních pohádek, tentokrát chci využít strojovou výšivku, aby mohly pohádky vznikat v menších sériích. Vzoruji spolu s blechama, abych viděla, co ocení a maximálně tak využila malý herní prostor. Plánuji na tento podzim.



No a pokračuji na úpravách terénu před Baťovem. Na začátku července se bude v parku před ateliérem u sklářského muzea konat LEN FEST, který pořádá velká milovnice lnu Markéta Váchalová a tak bych ráda tu překážkovou dráhu kolem domu lehce zkulturnila. Muzeum skla je ta krásná roubenka, na kterou se každý den dívám z okna. Zde už se festival připravuje.


Kopu a zase kopu, neb nic šílenějšího mě nenapadlo, než že ty dva paloučky před Baťovem srovnám, protože zeminy je málo, betonu a hrbolů hodně. Tahle fáze mě už moc neba, ubírá dost energie, ale tu si zase nabíjím sem tam zasazenými keříky a květinami. 

Loni při kopání drenáže mi na tomhle kousku vypomohli místní Romové a to stylem, že dlažbu vylámali, ale 10cm vrstvu betonu pod ní zakryli zeminou a šubrunkem, takže jsem nevěděla, že tam zůstal, ačkoliv kvůli téhle dřině jsem svolila s výpomocí. Tak nic, no, s chutí do toho, půl je hotovo. Vylámat, odtahat a taky se toho ohromnýho množství přebytečného betonu nějak zbavit.

Už se to rovná a brzy se bude sít!

Až to všechno zesílí, zaroste a rozkvete... nemůžu se dočkat.