pondělí 30. ledna 2017

Vzpomínky


Topení jede o 106, ale stále je v domě dost chladno. Zima za okny je úchvatná, zvláště svítí-li slunce. Do dílny si navlékám víc vrstev a jde to.



Nejmenší bleška už je zase nastydlá, takže se mi práce zastavila. Vytáhla jsem starou výšivku, započatá byla minimálně před 4 lety a mělo jít o cyklus vyšívaných hrnečků s příběhy.

Zajímavé je, jaké detaily se mi přitom vybavily... Ten starý, velký dům s německou atmosférou. Je to přesně 5 let, co jsme ho s manželem navštívili poprvé, hned jsem věděla, že je to ten pravý. Strašně na mě tenkrát dýchla válka, úplně syrově a hmatatelně. Hlavně úzkost a strach. Občas mívám podobné vjemy a nebývá to většinou příjemné. Prodávající nám pak vyprávěl, že tam za války žil velitel českokamenických nacistů a těhotnou ženu (německou majitelku domu) srazil mimo jiné ze schodů dolů. Když jsme dům koupili, přijeli němečtí potomci té původní rodiny, kteří tam žili jako malé děti. Bylo to dojemné, protože z jejich strany proběhl jakýsi akt předání, byli moc rádi, že v domě žije mladá rodina s dětmi a že se mohli znovu podívat dovnitř. Byly mi dopřány necelé 2 roky, abych si mohla užít toho velkorysého prostoru, ale ráda na tu dobu vzpomínám.





 A vedle nekončících střihačských příprav jsem ušila pár nových hraček.




2 komentáře:

  1. Marie, fotky z domu, v ktorom ste bývali, ma pritiahli a začala som Váš blog navštevovať, pamätám hlavne tú skriňu oblepenú novinovými kúsočkami...také čaro!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mnohé se změnilo, skříň už taky není.

      Vymazat